Panaczek se narodil před 29 lety v Hořicích v Podkrkonoší v rodině poctivého dělníka a poctivé úřednice. Od dětských let se projevoval jako spratek. Jeho scény a záchvaty vzteku na chodníku před místní hračkárnou po té, co mu byl maminkou zakázán vstup, se staly legendárními. Základního vzdělání se panaczkovi dostalo na základní škole Na Daliborce. Po úspěšném složení přijímacích zkoušek začal navštěvovat místní Gymnázium, a vydal se tak na dráhu intelektuála. Někde mezi 2. a 3. ročníkem došlo k existenciálnímu zvratu v panaczkově životě. Bodrého chlapce, který spával s kalkulačkou pod polštářem a sníval o vzorcích, políbila múza a přeměnila ho v zadumaného pavouka s knihou v podpaždí...

Zatímco se líbal s múzami, naprosto mu uteklo přijímací řízení na školu vysokou. Namísto toho skončil na škole (pouze) vyšší v Brně. Škola byla příšerná, město krásné. Panaczek se rozhodl, že místo líbání bude lepší múzy studovat, což vyústilo v úspěšné zdolání přijímacích zkoušek na Filozofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor česká filologie. Důležitější než samotná budova FF se ukázala být budova kolejí J. L. Fischera, blok B, buňka 401-402. Zde se na dlouhých 5 let utvořila experimentální skupina podobně zaměřených individuí. Experimentovalo se s kde čím, nejčastěji s bordelem. Asi nejznámějším experimentem byl pokus ověřit tezi, že v pětilitrové lahvi od okurek, ve které necháte lák a zeleninu, musí po několika měsících vzniknout život. Odvážnější členové mluvili dokonce o kaprech. Mezi oblíbená místa obyvatelů buňky patřila nedaleká (co by výtahem dojel) restaurace Doga a přilehlý U-klub, Státní vědecká knihovna, bar Vertigo nebo knihovna Zbrojnice, prostě místa s atmosférou.

Každá idyla má však svůj konec. Konec té panaczkovy nastal v prvním zářijovém týdnu léta páně 2004. Diplomová práce na téma Jazyk a styl emailu způsobila doslova zemětřesení v olomouckých bohemistických kruzích. Po složení státní zkoušky na výbornou si panaczek potřásl rukou s milovanými pedagogy a odcestoval do Velké Británie, kde, se skromností jemu vlastní, pracoval v místní pekárně jako dělník. Vzpomínky na noční směny nad zmrzlými produkty v balírně mu dodnes způsobují záchvaty strachu, pocity temnoty, zmaru a neporozumění (srov. Panorama české literatury, Olomouc 1994).

Léta 2004 až 2007 prožil panaczek ve (stále ještě) Spojených státech amerických, konkrétně v utažském Park City, kde provozoval další ze svých pochybných zaměstnání, oddával se své cyklistické vášni a učil mormony sprostým slovům. Pobyt v malém horském městečku s důlní minulostí, milionářskou přítomností a nejistou budoucností, jedny z nejlepších trailů na světě a život s třítisícovými vrcholky za barákem - to vše bylo úžasné. Bohužel, práce lyžařského instruktora a hordy zážitkůchtivých turistů z Texasu, Floridy nebo Californie jenom dotvořily panaczkův nelichotivý názor na svět. Pamětníci dokonce hovoří o tom, že léta páně 2006, při jednom z nesčetných grilování hamburgrů na Bradově terase tyčící se nad historickou Main Street dokonce předpověděl budoucí zkázu finančního světa, která nás postihla o 2 roky později: "Dude, you all mothefuckers are living on the loan! Anyways, shoot me another Budweiser... juicy burgers."

V současné době žije panaczek v Praze, kde proměnil svoji cyklistickou vášeň v živobytí. Pracuje jako manažer marketingu ve firmě Progress Cycle. Čas, který mu byl na zemi vyměřen, tráví střídavě v pražských zácpách pod Barrandovským mostem nebo v práci. V nečetných volných chvílích dočítá resty českých klasiků, jezdí na kole a nebo se toulá potemnělými pražskými uličkami s individuem jménem Bob a sní o svém prvním mozkovém implantátu a lepším světě bez pochybností. Důvodem pro vznik tohoto panaczkova zápisníku (ano, nebojíme se použít ani takto zprofanovaný titul) byl fakt, že namá na to, aby psal knihy...knihy...

Biky: Turner Flux a Zion 660 EBB singlespeed

Ex-biky: Specialized Stumpjumper FSR a Specialized Rockhopper FSR