...aneb jízda česko-slovenského přátelství by se mohl jmenovat podnik, který si vymyslel hustorajdr Tzelta a který jsme nakonec opravdu uskutečnili. Od Třince, cype, valili jsme to pěkně po hranici na jih. Hranice se táhne po hřebeni Beskyd a posléze Javorníků a kromě hraničních kamenů ji kopíruje také červená turistická značka. A tu jsme kopírovali zase my...

Původní plán byl absolvovat trasu v opačném gardu, tedy "naskočit" na hřeben kdesi u Valašských Klobouků a jet z jihu na sever. Po pádné domluvě od domorodců a konzultaci s mapou jsme ale uznali, že cesta ze severu na jih bude přeci jenom příjemnější, čemuž dala následná praxe nejednou za pravdu. I takhle to nebyl žádný špás. Prý se tomu dneska říká all-mountain - my tomu říkáme super-sheep-mountain-cyp-cross-country.

Třinec nás uvítal pohostinnou náručí završenou grilováním čerstvě ulovených pstruhů. O tom, kterak jsme se dostali k čerstvě uloveným pstruhům, se zde nebudu dlouze rozepisovati, jen dodám, že se tak stalo způsobem naprosto legálním (došlo ke směně za peníze). Fakt, že se nám podařilo celkem slušně zabloudit už v noci v Třinci během návratu z grilování, do mě zasel smítko pochybnosti o našich orientačních schopnostech, které budou tolik potřeba v nehostinné pustině, kterou ovládají agresivní stáda masožravých ovcí...

Nicméně v pondělí ráno přišel čas zahodit všechny chmury a vyrazit. Ale byl by to biker bláhový, který by na takovou trasu vyrazil bez řádně sbaleného batohu. Balení samozřejmě proběhlo na poslední chvíli. Nutno říci, že do 30l batohu se toho vejde poměrně hodně, ovšem je potřeba dodat, že takový batoh potom také hodně váží... Což spolu s výškovýmy výkyvy a náročným terénem spolehlivě degraduje vaši obvyklou dvoucifernou průměrnou rychlost na zatraceně jednocifernou... S tím je ovšem potřeba počítat zejména při plánování jednotlivých denních etap. Ale jak s tím může člověk počítat, když to v době plánování ještě neví? Ach ta proklatá kauzalita! Jednoduše - optimální etapa v Beskydech měří zhruba 50 km, a nikoli třeba 70, jak by si mohl nějaký bláhový biker myslet.

Cestu jsme měli rozporcovánu na 4 dny s dopředu zarezervovaným spaním na horských chatách. Tož pojďme na ten první.

Naplánováno toho na tento den bylo hodně. Probuzení do reality jízdy v náročném terénu s těžkým batohem na zádech však zapříčinilo časté odkrajování z předpokládané denní porce bikingu. Nakonec z toho bylo 55 km, po kterých by člověk sežral neuvařené tretry a vypil teplé pivo. Naštěstí jsme k tomu nebyli nuceni, neb na chatě Skalce už na nás čekala dokonalá gulášová polévka a neméně dokonale vychlazený Radegast.

Z Třince jsme vyrazili po asfaltu do Vendryně (známá to líheň básníků opěvujících slezského genia loci!), odtamtud po zelené vzhůru až k červené TZ. Po červené přes rozcestí Pod chatou na Čantoryji do Nýdku. Z Nýdku stále po červené TZ až na rozcestí Gruníček - sedlo, které se nachází nad Jablunkovem. Čevenou jsme ztratili, tak po modré do Jablunkova a dále do Bocanovic. Z Bocanovic (460 m n.m.) po žluté až na chatu Skalku (900 m n.m.)....auuuu. Celou trasu možno sledovat na www.mapy.cz.