Koncem června jsem měl možnost po dvou letech opět navštívit staré dobré Park City. Ačkoli jsem si to původně moc nepřipouštěl, navštěva mě nakonec pořádně "dostala" - vždyť jsem tohle městečko nějaký čas považoval za svůj domov! To, že mě poznali borci v místním bike shopu, nebo že jsem mohl člověku, který tam nikdy nebyl, ukázat svůj bývalý bikový revír, mě hned hodilo na sentimentální patriotickou kolej. Moc se toho nezměnilo - zejména na trailech, kde jsem poznával doslova každý kořen, se kterým jsem za svých učednických let bojoval. Jediné, co se asi hodně změnilo, jsou ceny nemovitostí, které momentálně letí skrz podlahu dolů, zatímco před těmi dvěma lety letěly skrz střechu nahoru...

A ještě jeden pocit mnou neustále probublával - jak zatraceně dobrý ježdění tady ty lokálové mají! Díky dlouhé zimě probíhalo letos na konci června opravdové jaro. Traily ještě minimálně prašné, tvrdý podklad, vše sytě zelené, než to vysaje letní slunce, poslední zbytky sněhu na hřebenech. Prostě Park City v té nejlepší formě.